Ze života kavárenského povaleče IV. - to jsou paradoxy

Ne nadarmo má logo Caffé MINOR dvojakou podobu. Použity jsou veskrze protikladné fonty. Na jedné straně elegantně vykroužené, plavně plovoucí kurzivní písmo, na druhé straně hutné, tučné, těžké MINOR s patkami. A tak je to v Minoru se vším. Malá kavárna s velkým potenciálem, co vlasně není kavárnou, ale obchodem, ale ne s ledasčím, ale obchodem s (především) kávou. I z toho důvodu jsem si to pracovně (a brzy i veřejně) pojmenoval jako kavárnu radikálního komproisu (též kavárnu setrvalé změny - ale pozor, vlastně to až tak kavárna není, ale o tom jindy).

MINOR sídlí na Úvoze. Dost divoká ulice, na které se propálí desítky litrů pohonných hmot za hodinu. A dnes mi tento fakt přinesl hned dvojí účtenku, obě zhruba ve stejné výši. Tak zaprvé se tam stavil chlapík, z Brněnského Metropolitanu, který Jamallovi sdělil radostnou zvět: v příštím čísle se budou věnovat historii naší ulice a pokud bychom chtěli inzerci, můžeme o tom podepsat smlouvu. Chceme. Hodinku po něm se tam stavil druhý chlapík, tentokrát z OSA, (doporučuji si prohlédnout mladé svěží radostné autory v úvodu jejich webu), že se dnes věnuje naší ulici a pokud bychom chtěli platit za reprodukovanou hudbu, můžeme o tom podepsat smlouvu. Chceme? Ech... Chceme.

No a do třetice, když jsem odcházel, prošel kolem majitel, co mu platím tučný nájemný. Tak jsme se vzájemně poplácali po zádech, vyšvihli jsme si poklony a zase jsme se rozešli.

Připomíná mi to repliku jistého kdysibrněnského herce, co už hraje v Praze. "Jojo, furt se něco děje".