Dnešní příspěvek nemusel vzniknout povalečstvím v kavárně. Ale vznikl, mohli si ho ovšem přečíst všichni čtenáři Lidových Novin. Téma dne: jak utíkají slavní Češi. Ohlašoval, že po jedné hodině v zajetí, kterou strávilo několik Čechů unesených v dalekém Jemenu, osvobodila je místní policie. Téma na druhé straně pokračuje vzpomínkami na podobné úspěchy. Třeba ten slavný, kdy jeden voják AČR, plukovník, major, generál, nevím, utekl kdesi v Gruzii poté, co místní rodáky přepil vodkou. Usnuli. Tento novinový list přivedl mne na několik myšlenek.
Slavní Češi utíkají. Když jsou doma, prchají obvykle pryč, za hranice. Ale když je zatknou v zahraničí, svoji dovednost zhodnotí a prchou i tam. Ale jsou Češi ve válce slavní ještě něčím, co by pro ně bylo typické? Samozřejmě, že ano, jsou jich desítky a stovky. Tisíce asi už ne, zvláště nikoli v posledních destíkách let. Spíš civilisti, kteří zůstali a neměli, čím by se bránili, ti trpěli. Ale armáda se chlubí leda tak spodky s potiskem.
Tak utíkají slavní Češi: jsou v tom zdatní, zkušení a nic moc jiného nakonec nedokážou, než utéct. Např. před zodpovědností.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Středa
ro-zmazaná skupina Steiner, na své pravidelné středeční peńi
Žádné komentáře:
Okomentovat