A tak jde čas...

Včera jsem se rozhodl, že přestanu konzumovat alkohol. Mimo určené dny tedy, pravda. Dnes jsem opět půjčil sám sobě. Taky jsem se vrátil do MHD. Zítra odnesu repráky. Pryč. Budu bez zvuku. Ve čtvrtek organizuji výjezdní operaci, snad se posádka vrátí bez ztrát a škod a splní svoji misi bezezbytku. V pátek se přiznám.

A pak bude konečně víkend. To jsou dny, kdy mohu zajít navštívit rumotéku. Jenže to je zrovna v Minoru zavřeno. Hm... S tím by měl někdo něco udělat.

Reklama

Ale na kávu mohu jít během týdne vždy od 9:00 do 21:00. Tento týden se podává Rwanda Nyakizu od La Bohéme Café. Navštivte nás i Vy...

Konec reklamy

Caffé MINOR - reklamní blog (nebo blok)

A nyní reklamní znělka.

V Caffé MINOR se soustředíme na kávu zcela do detailu. Věnujeme se jak obsahu, tak formě, jak přípravě, tak chuti, jak skladování, tak konzumaci.

Naši odhodlaní baristé kávu připravují pro pro vás, naše hosty. Ale aby byl Váš zážitek co nejsilnější, trénují se a zdokonalují se v její přípravě. Se svými nejdůležitějšími dojmy a zkušenostmi se svěřují na facebooku.

Námi připravovaná káva, je-li užívána dle doporučení, vám dodá lahodně svěží vzhled po celý den. Nemusíte se už pak obávat, že byste zmeškali schůzku či zapomněli na rodinný oběd.

Konec reklamní znělky.

Ze života rumové hlídky.

Už bylo po večerníčku. Když v tom se znenadání ke mně přitočila ani ne maturantka.

"Pane, prosím vás, mohla bych zavolat tatínkovi, co se mnou je?"
"Ale prosím děvče, tady ti půjčím svůj mobil."

Za minutu po navrácení telefonuu otec volá zpět.
"Nezvedejte to, prosím."

Za minutu po marném pokusu o spojení otec píše SMS:
"Pravidla jsou daná, 300,-."

Měl jsem mu chuť odepsat, že si jeho dcera právě vydělala víc. Inu... život je nepřetržitý obchod s náklady a výnosy.

Únor bílý, pole sílí.

Hromadné hordy vydaly se svojí neuchabitelnou silou ztéci naši kótu. Pátou ze šesti, které jsou pro nás důležité. Tu šestou jsme ani nehájili, nechali jsme ji být, abychom viděli, zda se nepřítel sám oslabí. Na pátou jsme se připravili, ale naše obrana byla chabá. Nebyla bezmocná, ale nepřítel byl silnější, no, silnější. Byl odvážnější než ostatní, ti zůstali v údolí a nechali nás zatím být. Nebo snad byl drzejší než ostatní, protože těm se to zdálo eklhaft? Nevím, každopádně jsme museli ustoupit.

Tam naštěstí jsme si všimli, že můžeme použít drobné útoky lehkých hlídek, aby nepřítele kopaly do kotníku, ale to bude mít do budoucna jen slabý účinek. Naši potěchu a nepřítelovu nervozní pozornost vůči našim chabým projevům mužnosti.

Ale nešť, čtyři kóty nám zůstaly. Stále jsme na čtyřech a můžeme jimi bránit svoje okolí a držet naši slábnoucí říši. Naštěstí posily z týla jsou již sjednány a i naši podporovatelé vědí, že jim dopřáváme bene, přesně každý měsíc, jak si přejí. A uráčí se laskavě a vstřícně uvolnit některé své síly na naši obranu a my se opět budeme moci svobodně nadechnout.