Vítám ctěné čtenáře u tohoto blogu. Po delší odmlce, způsobené problémy v materiální základně a tím pádem sníženou možností věnovat se kulturní nadstavbě, přicházím s novým ročním obdobím s novou letošní rubrikou: Minoritní Fonotéka.
V této rubrice se budu zabývat Karlem Gottem, Helenkou Vondráčkovou, Luckou Bílou nebo Pal´o Haberou. Miro Žbiro je už moc alternativní, protože má manželku z Anglie. Nebo matku? To je jedno, protože se jedná o žert. V této rubrice se těmito ikonami popu budu zabývat v roce 2082, a možná později. Prosím fajnšmekry o posečkání.
Zabývat se budu především méně známými producenty a reproducenty, jejichž tvorba lahodí uchu, případně oku. Nebo to má z nějakýho důvodu koule. Jakože dobrou myšlenku. Nebo je to naopak takovej úlet, že to nejde přehlédnout.
Protože se vracím k psaní blogu po delší odmlce v první jarní den, a z důvodu, kdy příčiny této odmlky ještě úplně neodezněly, využiji této báječné konstelace pro pana Mládka a jeho Píseň o jaru. Tento příspěvek patří spíše mezi úlety.
Velmi doporučuji vnímat důsledně odfrázované trioly řečníka Mládka nebo trumpetistův pevný, ale zároveň lehký prstoklad. Píseň je vhodná pro ty, kteří by si chtěli zavzpomínat na starou dobrou zimu, studenou a vlezlou, kdy pro dlouhou noc, vlhko a spousty sněhu není co dělat.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Středa
ro-zmazaná skupina Steiner, na své pravidelné středeční peńi
Žádné komentáře:
Okomentovat