Ze života kavárenského povaleče V.: Kavárna je matematika, aneb Platit, prosím!

Matematika není nadřazena lidskému jednání a uvažování. Počitatelnost našeho snažení by nás neměla omezovat v rozletu ku kráse, hlubšímu přátelství s druhými nebo alespoň prchavému pocitu štěstí. Díky tomu jsem osvobozen od dobrých rad svého účetního.

Ale to nic nemění na tom, že v každém rozpočtu musí být na konci nula: případné přebytky si rozebere představenstvo společnosti a když jsou přebytky neúnosné, zbude něco i na dělný lid (dělný od slova dělit se, nikoli dělat). A jsme zase u paradoxu. Jak zaručit, že na konci zbude alespoň to nic? Jak se ubránit tlaku vysokých nákladů? A hlavně: kdy provést den zúčtování?

Tyto otázky jsou velmi důležité, ale: týkají se matematiky a nad tu se my, kavárenští povaleči, veskrze povznášíme. To máme ale štěstí!