Jak jsem zjistil, nedělá mi problém udělat obchod v řádu stovek tisíc korun českých. Akorát, že jsem na to přicházel se zpožděním. Jak to probíhá? To se takhle člověk válí po kavárně a přemýšlí, do čeho by strčil nos. A ejhle, kdo si počká, ten se dočká. Příležitost se objeví a pak už se jen fanfarónsky licituje, kdo dá víc.
Dost často patřím mezi ty, kteří víc nabídnou a mají potom radost z nově nabytého vztahu. Ale pak přijde den zúčtování a splatnosti závazku. A vida! Víte, jak blízko k sobě mají matematika a rétorika? Ano, více, než si myslíte. O tom ví své soudruh Paroubek a jeho nohsledi, většinou dnes už bývalí.
Naštěstí už jsem v sobě licitační choutky rozpoznal a začal jsem se jim soustředěně věnovat. Protože když už mám chutě k licitování, proč bych toho nevyužil s rozvahou? Pro změnu. A tak mne dnes sice mrzí, že jsem neušetřil pár tisícovek a neulicitoval lepší cenu, ale zato jsem dostal do zápůjčky jedno zařízení, které bude v Minoru od ledna.
Ale zpět k byznysu. Jestli zítra uzavřu dobrý obchod, čemuž věřím, se neuvidí zítra, až si plácnem. Ale až pozítří, až nastane situace, kdy předmět obchodu pojede a bude sypat korunky nazpět. A ani ne pozítří, ale spíš za rok nebo za tři. Má to jednu nevýhodu. Musí se potom pracovat a člověku pak nezbývá čas na povalování po kavárnách. Má to ale i jednu výhodu. Nemám choutky na uzavírání dalších dohod. Na druhou stranu, když se do toho člověk pustí, dokáže pak uzavírat dohody jak na běžícím pásu.
Dnes bez pointy.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Středa
ro-zmazaná skupina Steiner, na své pravidelné středeční peńi
Žádné komentáře:
Okomentovat