Ze života kavárenského povaleče IX: kavárna je rozhořčení

Ano, přesně tak. Vyrazit do kavárny znamená být vystaven riziku stát se spravedlivě rozhořčeným spoluobčanem. Popíjeli jsme rum a kávu a rozhořčili jsme se nad tím, jak je tahle země rozkradená. A když už rozkradli všechno, co kdysi patřilo státu, jdou po fyzických osobách. Nástrojem jim jsou exekutoři.

Druhdy jsem slyšel v rádiu, že exekutoři mohou zabavit majetek osobě, která u sebe nechala přebývat bližního svého, po kterém exekutoři šli. Pokud by toto měla snad být pravda, znamená to jedno: politická reprezentace naší země vráží klín mezi spoluobčany, aby je rozdělila, oddělila a pokud možno i poštvala proti sobě. Protože jak jinak si představit sobectví, než tak, že nepomohu osobě, která je v nouzi.

Takže jste-li v nouzi, zadluženi a přišli jste o střechu nad hlavou, víte, že ohrozíte člověka, který vám pomůže. A ten zase ví, že se kvůli pomoci vám může ocitnout na seznamu. Výsledek? Ignorace, lhostejnost, odmítnutí, strach.

Vzpoměl jsem si na to náhodou při včerejší četbě knihy Skleněný pokoj autora Simona Mawera. Popisuje příběh vily Tugendhadt. V textu na mne vypadlo slovo Judenfreundlich. Přítel Židů. Za války stačilo toto označení, aby se průměrně vstřícný kolaborant dostal do potíží. A stačilo pouhé udání, přirozeně, však to známe. Dnes jsme v situaci obdobné: Schuldnerfreundlich. Jsi přítel dlužníka? Pomáháš člověku v nesnázích? Tu máš do držky, aby sis to příště rozmyslel. Já vám dám, vzájemně si vypomáhat. Hezky jeden po druhým. Rozděl a panuj.

A jak to souvisí se stravenkami? Stravenková firma prodá stravenku a pak ji koupí zpět. Za to má dvojí provizi. A nikdo, kromě ní, nemá žádný profit. Ale zkuste to říct někomu, kdo je do toho řetězce zapojen - žijí ve lži, že je to pro ně výhodné. Z ruky do ruhy, jeden po druhým, předávají si papírky (kryté ničím jiným, než základním jměním stravenkové firmy) a vzájemně, aniž by si to nahlas přiznali, tratí. Ale nejhorší je, že oni to vědí. Vědí to, ale krčí rameny.

Bývali čechové statní jonáci. Jonák, Jonák, to jméno mi něco říká. Ale to už je historie.