Ze života Caffé MINOR II: rumotéka

Jako doktor filosofie a kavárenský povaleč mám k dělnému lidu odpradávna blízko. V končinách, odkud pocházím, se vždycky říkávalo: komu smrdí rum, tomu smrdí práce. I z toho důvodu, nejspíš, mi Jamal doporučil zavést právě rumotéku. Protože tvrdej alkohol mají všude stejný. Protože my jsme specializovaný obchod. Proto se specializujeme i v této oblasti. Zvláště na speciality.

Mezi specialitami tohoto typu jsem si zvláště oblíbil vynikající vzorek z Trinidadu. 18 let starý, 61,7 % mocný, velejemný, povzbuzující. Na fotce, kterou se sem pokouším už asi půl hodiny neúspěšně nahrát, ještě není, dorazil dva dny po panu fotografovi. Takže vlastně nevadí, že fotka asi chybí. Co určitě nechybí je láska, kterou jsem k tomuto vzorku zahořel. Dvakrát denně degustační vzorek a všechny chmury, nemoci a strasti odlétnou do teplých krajin. To mi věřte.

Už abych se vrátil z dovolené, stýská se mi...

PS: na fotografii jsou dále: Sirupy Filibert Routin, arménské koňaky (5 a 10 let) a některé dříve pořízené běžné alkoholy typu Jameson (do dnes stále neotevřený). Zato rumů už nemáme 6, ale 8 kusů. Samozřejmě, Captain Morgan mezi nimi chybí.

Ze života kavárenského povaleče VI: kavárna je byznys

Jak jsem zjistil, nedělá mi problém udělat obchod v řádu stovek tisíc korun českých. Akorát, že jsem na to přicházel se zpožděním. Jak to probíhá? To se takhle člověk válí po kavárně a přemýšlí, do čeho by strčil nos. A ejhle, kdo si počká, ten se dočká. Příležitost se objeví a pak už se jen fanfarónsky licituje, kdo dá víc.

Dost často patřím mezi ty, kteří víc nabídnou a mají potom radost z nově nabytého vztahu. Ale pak přijde den zúčtování a splatnosti závazku. A vida! Víte, jak blízko k sobě mají matematika a rétorika? Ano, více, než si myslíte. O tom ví své soudruh Paroubek a jeho nohsledi, většinou dnes už bývalí.

Naštěstí už jsem v sobě licitační choutky rozpoznal a začal jsem se jim soustředěně věnovat. Protože když už mám chutě k licitování, proč bych toho nevyužil s rozvahou? Pro změnu. A tak mne dnes sice mrzí, že jsem neušetřil pár tisícovek a neulicitoval lepší cenu, ale zato jsem dostal do zápůjčky jedno zařízení, které bude v Minoru od ledna.

Ale zpět k byznysu. Jestli zítra uzavřu dobrý obchod, čemuž věřím, se neuvidí zítra, až si plácnem. Ale až pozítří, až nastane situace, kdy předmět obchodu pojede a bude sypat korunky nazpět. A ani ne pozítří, ale spíš za rok nebo za tři. Má to jednu nevýhodu. Musí se potom pracovat a člověku pak nezbývá čas na povalování po kavárnách. Má to ale i jednu výhodu. Nemám choutky na uzavírání dalších dohod. Na druhou stranu, když se do toho člověk pustí, dokáže pak uzavírat dohody jak na běžícím pásu.

Dnes bez pointy.

Ze života kavárenského povaleče V.: Kavárna je matematika, aneb Platit, prosím!

Matematika není nadřazena lidskému jednání a uvažování. Počitatelnost našeho snažení by nás neměla omezovat v rozletu ku kráse, hlubšímu přátelství s druhými nebo alespoň prchavému pocitu štěstí. Díky tomu jsem osvobozen od dobrých rad svého účetního.

Ale to nic nemění na tom, že v každém rozpočtu musí být na konci nula: případné přebytky si rozebere představenstvo společnosti a když jsou přebytky neúnosné, zbude něco i na dělný lid (dělný od slova dělit se, nikoli dělat). A jsme zase u paradoxu. Jak zaručit, že na konci zbude alespoň to nic? Jak se ubránit tlaku vysokých nákladů? A hlavně: kdy provést den zúčtování?

Tyto otázky jsou velmi důležité, ale: týkají se matematiky a nad tu se my, kavárenští povaleči, veskrze povznášíme. To máme ale štěstí!

Ze života kavárenského povaleče IV. - to jsou paradoxy

Ne nadarmo má logo Caffé MINOR dvojakou podobu. Použity jsou veskrze protikladné fonty. Na jedné straně elegantně vykroužené, plavně plovoucí kurzivní písmo, na druhé straně hutné, tučné, těžké MINOR s patkami. A tak je to v Minoru se vším. Malá kavárna s velkým potenciálem, co vlasně není kavárnou, ale obchodem, ale ne s ledasčím, ale obchodem s (především) kávou. I z toho důvodu jsem si to pracovně (a brzy i veřejně) pojmenoval jako kavárnu radikálního komproisu (též kavárnu setrvalé změny - ale pozor, vlastně to až tak kavárna není, ale o tom jindy).

MINOR sídlí na Úvoze. Dost divoká ulice, na které se propálí desítky litrů pohonných hmot za hodinu. A dnes mi tento fakt přinesl hned dvojí účtenku, obě zhruba ve stejné výši. Tak zaprvé se tam stavil chlapík, z Brněnského Metropolitanu, který Jamallovi sdělil radostnou zvět: v příštím čísle se budou věnovat historii naší ulice a pokud bychom chtěli inzerci, můžeme o tom podepsat smlouvu. Chceme. Hodinku po něm se tam stavil druhý chlapík, tentokrát z OSA, (doporučuji si prohlédnout mladé svěží radostné autory v úvodu jejich webu), že se dnes věnuje naší ulici a pokud bychom chtěli platit za reprodukovanou hudbu, můžeme o tom podepsat smlouvu. Chceme? Ech... Chceme.

No a do třetice, když jsem odcházel, prošel kolem majitel, co mu platím tučný nájemný. Tak jsme se vzájemně poplácali po zádech, vyšvihli jsme si poklony a zase jsme se rozešli.

Připomíná mi to repliku jistého kdysibrněnského herce, co už hraje v Praze. "Jojo, furt se něco děje".

Z kavárníkova života III.: Kavárna je elektrárna

Jen velmi nerad zvu "odborníky", aby mi v kavárně něco udělali. Dost často to udělají zdlouhavě, draze, špatně či nevkusně, eventuelně v libovolné kombinaci. Na druhou stranu, když vám kavárny rostou pod rukama jako houby po dešti, nemůžete se věnovat všem tak detailně a důkladně, jak by si to žádaly.

Proto jsem rád, že mám MINOR. Není nad to, když si ve svojí kavárně každou každičkou věc upravíte, opravíte, vyrobíte, vyhodíte sami. Dobře odvedená práce, toť lahodný hlahol v uších kavárenského povaleče.

A přesně z toho důvodu jsem zapojil nové led diody do výkladní skříně, aby nás lépe viděli. A také v pořadí již čtvrtý mlýnek Mazzer 380V. Ten mne sice trochu pozlobil, protože pánové z NDR udělali chybu a spletli si zapojení modrého a černého drátu. Taky zapojit tři čtyřžilové kabely do zásuvečky, do které je samozřejmě zapojen i kabel přívodní, to si žádá trochu citlivé vůle. Ale zadařilo se! Světýlka svítí, mlýnky melou!

I tak vypadá kavárníkovo velmi pozdní nedělní odpoledne.

Zakládáme rumotéku

Můj nový zaměstnanec Jamall je nesmírně inspirativním a nápaditým člověkem. Takže jsme začali pracovat nejen na výběrových kávách, ale zakládáme i rumotéku. Moc dobré rumy za vynikající ceny:

APPLETON ESTATE
CAPITAN BUCANIERO 7Y
EL DORADO 8Y
RON BARCELO IMPERIAL
ZACAPA CENT. 23Y 1L

To mi udělalo moc velkou radost, protože přituhuje a člověk se potřebuje zahřívat. Ořechovka taky dobrá, ale nemůžu si ulítávat jen na jednom alkoholu. Musím uznat, že Jamallova zběhlost v rumech mne potěšila. Vybrali jsme jich několik u pana Ošťádala a brzy přibudou další.

Začíná se to v tom MINORu stabilizovat, ale po roce? Takovou dobu to trvalo a ještě to dlouho potrvá. No, snad už se to bude jenom zlepšovat a zlepšovat.

A do budoucna? Koncepr Radikální vinotéky už připravuju, od ledna ji budeme rozjíždět, některé vzorky by se mohly objevit už před Vánoci. Ale to by už asi bylo hodně na rychlo.

Tak na zdraví. Už se taky tak těšíte na jaro?

Z kavárníkova života II.

Život kavárníků nesestává se jen z povalování a duchaplného žvanění. Někdy je třeba se zabývat těmi druho až třetiřadými záležitostmi, jako je účetnictví, administrativa nebo zpracování nějaké korespondence. Není nad to vyhradit si pro tento účel několik hodin v týdnu.

Pak ale to člověku nedá a říká si: tady ty zbytečné papíry, které nikam neutečou... Ale co myšlenky mých osvícených přátel? Musím vypadnout, někoho potkat a dát se s ním do řeči. A papíry? Tiše leží a čekají.

Vánoce, Vánoce přicházejí, aneb zprávy z kavárníkova života.

Dnešním dnem jsme vstoupili do prosince. Hurá. Už jenom několik krátkých dní nás dělí od konce tohoto děsuplného tupého kulatého roku 2010. Proto začalo sněžit. Aby si nás Prozřetelnost ještě vychutnala, než se zase začne dařit.

Když jsem vloni touto dobou téměř přebíral Minor (byť k dnešnímu dni to bylo ještě za dlouho), nevěděl jsem, co mne čeká. Dneska už to vím a musím říct, že kdybych to tušil, šel bych do toho tak jako tak!

Protože všechno směřuje k lepšímu, stále se to zlepšuje. Já myslím, že známky toho jsou patrny všude kolem nás. Jenom vytrvat, vytrvat!

PS: právě jsem zjistil, že mí zaměstnanci si oblíbili stránku s názvem Only Fight Videos. Tak to abych snad zase začal posilovat...

Ze života Caffé MINOR I.: Konečně začátek

Konečně se blíží začátek. Letos už po osmé. Nebo po šestnácté? Nevím.

Provozovat kavárnu není sranda. Provozovat dvě je náročnější. Provozovat jich pět? To by pořád ještě šlo, kdyby se mi nelepila smůla na paty. Ale Vladimíre, tak proč do ní šlapeš? Vědomě...

Tak tentokrát zase začínáme, letos již poněkolikáté. Když přijdete, budete moci ochutnat nefalšované kávové delikatesy, jak směsi robusta arabika, tak směsi 100% arabik a rovněž jednodruhovky. Přijďte a budete se olizovat až za ušima.

Letos snad již naposledy a ode dneška budeme pouze prosperovat. Těšíme se na návštěvu! Protože nakonec jsme začali.

Neodmítejte odmítnuté

V Minoru vystavujeme fotografie známých Brněnských fotografů Tomáše Slavíčka, Jiřího Víška a Martina Vybírala, pedagogů fotografie na FI MU nebo na SŠUŘ. Versnisáž sice proběhla před nějakým tím týdne, dernisáž nastane 8.10. v pátek. Těšte se, těšíme se :-)

Petr Bulava - KRESBY

Zveme vás na vernisáž Petra Bulavy, úterý 20.7. v 17:00 v Caffé MINOR.

Krnovák z FAVU (Chceš zamotat hlavu? Přihlaš se na FAVU!) v kavárně radikálního kompromisu vystaví své surrealisticky jednoznačné kresby. Oplývají mystyčnem, znepokojivostí, vlídností i zemitostí. Výstava potrvá do 19.8.

Na vaši návštěvu se těší

Caffé MINOR

LETNĚNÍ

Na obrázky s nadhledem v podtitulu "Kavárenské LETNĚNÍ" srdečně zve Zuza Pitnerová loučící se s Minorem.

Jazz v Caffé MINOR

"Loučení s bývalými návštěvníky Minoru"

večírek s jazzovým duem
duo Pexa & Janespal
el.kytara & kontrabas

čtvrtek 24.6.
od18,00

všichni jste srdečně zváni!

Oorphane

Kamil Saliba vyfotografoval tanečníky skupiny Oorphane. Na to JAK se můžete přijít podívat v neděli 25. dubna od 17:00 kdy bude tato výstava zahájena vernisáží. Těšíme se naviděnou! autorem plakátu: Jiří Kolomazník

Milí hosté,

Ve čtvrtek 22.4. se v Caffé Minor představil
Tomáš Lotocki (*1977), básník, publicista, rybář, narodil se a žije v Brně. Pracuje v Moravském rybářském svazu a je jedním ze spoluzakladatelů Rybářského klubu Jiřího Mahena, kde pod jeho taktovkou probíhají mj. pravidelné večery o přírodní a rybářské literatuře. I ve své básnické tvorbě se povětšinou snaží skloubit zájmy přírodní a literární. V r. 2002 mu vyšla básnická sbírka Chuť vína a v r. 2004 uspořádal antologii Co si myslí andělíček – dítě v české poezii (Větrné mlýny/ LFŠ v Uherském Hradišti). Děkujeme!!!

POZOR ZMĚNA otvírací doby

Milí hosté, naše otvírací doba se mění. Nyní otvíráme v 11.00 a jsme tu pro vás do 23:00 Těšíme se naviděnou.

Brněnská Camerata

Děkujeme...

Děkujeme za příjemný koncert Brněnské Cameratě i všem, kteří se přišli zaposlouchat a těšíme se na příště! Máte-li někdo fotogtrafie z koncertů, o které se s námi chcete podělit, zašlete je na náš e-mail caffeminor@seznam.cz a my je tu rádi vystaváme :)

tipy

Milí přátelé, máte-li tip na některého zajímavého umělce, zajímavou tvůrkyni, kapelu, výtvarníky a výtvarnice, literáty či přednášející, podělte se s námi o ně. Můžete se pak s nimi setkat na některé akci v Caffé Minor ;) Děkujeme.

Díky!

Děkujeme Bobu Cornovi za milý koncert.